2016

V sobotu 09.01.2016  se podle programu  konala první akce letošního roku, tzv. První šlápota. Sraz byl v 10 hod. v Sušici u kapličky sv. Antonína, odkud se účastníci vydali na kratší či delší trasu do Hrádku u Sušice. Byla velmi pěkná  účast, protože se se tam sešlo celkem 63 turistů /členů i nečlenů KČT/.

Pojedli jsme chutný oběd v místní restauraci, popovídali si a odpoledne se vydali na zpáteční cestu do svých domovů. Je třeba říci, že se zúčastnili i mimosušičtí, např.  z Horažďovic, Plzně i Janovic nad Úhlavou. Počasí nám celkem přálo, protože nepršelo, jen cesty byly místy zledovatělé, místy blátivé, ale tak to v tomto období bývá. Těšíme se na další vycházky a turistické akce.                                                                                          M.T.

První šlápota 2016

Haló, haló - máme tady jaro!
A na jaro se už všichni - hlavně my turisté - moc těšíme. Ne, že bychom přes zimu úplně zaháleli, ale jarní vycházka - to je moc príma počin.  Takovou jarní vycházku jsme podnikli v sobotu 19. března 2016 (asi 30 osob).
Jeli jsme vlakem do Lužan. Zámeček Josefa Hlávky i přilehlý zámecký park byly sice uzavřeny, ale s tím jsme počítali. Před zámkem jsme si trochu povyprávěli o Josefu Hlávkovi:
Narodil se r. 1831 v Přešticích, zemřel 1908 v Praze. Je pohřben v rodinné hrobce v Přešticích. Za svého života mu bylo uděleno mnoho významných ocenění. Hodně cestoval, byl uznávaným architektem, stavitelem. Jen např. v letech 1860-1870 navrhl 142 významných staveb, které všechny osobně řídil. Velmi tvrdě pracoval i přes vážné zdravotní problémy. Po smrti své druhé manželky založil k uctění obou manželek "Nadaci Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových k podpoře vědy a umění."  Nadace přežila všechny vládnoucí systémy a existuje dodnes.
Pak jsme se vydali do blízké vesnice Nezdice. Kromě jiného nás zaujala tím, že úplně všude  tu kvetly sněženky. Byly jich plné zahrady, rostly podél silnice, zdobily břehy řeky. A začali jsme stoupat k blízkému lesu a pak už jen lesem jsme došli na rozcestí, kde jsme poobědvali z vlastních zásob . Informační tabule nám oznámila, že se nacházíme na území Loupenska. Loupensko bylo v r. 1976 vyhlášeno přírodní památkou o rozloze 6 ha.
 Další kroky směřovaly k hradu Skála (dnes už jen zřícenina). Hrad Skála je vzácný typ dvojhradu. Všechny nás překvapila rozlehlost dolního i horního hradu. O historii hradu nás poučila informační tabule. Dál jsme pokračovali v cestě přes Radkovice do Příchovic. Z Příchovic nás vedla do Přeštic krásná vycházková alej. Do odjezdu vlaku jsme měli ještě trochu času. Lehce jsme se v místní restauraci občerstvili, doplnili tekutiny a hurá na vlak.
Tenhle první výlet byl docela náročný (cca 17 km), ale už se těšíme na další.

                                                                                                                                                            Vlasta Lepší

press to zoom
press to zoom
press to zoom

Foto Věra Kratochvílová

První jarní výlet na Ztracenku
 V sobotu 2.dubna 2016 jsme po předchozím sychravém,aprílovém pátku vyrazili na první jarní výlet na Ztracenku. Od rána se na nás usmívalo sluníčko,a tak si každý mohl vybrat,jak se do oblíbené hospůdky dopraví. Někteří šli pěšky přes Svatobor, jiní jeli na kole,další vlakem do Mokrosuk nebo Kolince a dál pěšky do cíle a zbytek autem. Celkem se sešlo na Ztracence asi 70 turistů různých kategorií včetně dětí a několika pejsků.
Všechny čekalo občerstvení dle vlastního výběru z kuchyně manželů Kašparových, prima parta i zazpívání při harmonice Ládi Rumplíka.
Užívali jsme si krásného dne i zpáteční cesty,kterou jsme si mnozí prodloužili pěšky až do Sušice.
 Máme z toho všeho dobrý pocit,protože jsme se sešli s kamarády,popovídali si,zasmáli se i zazpívali a také udělali něco pro své zdraví.
 
    Zdrávi došli a zase někdy na shledanou!                                                   A. Fišerová

press to zoom

press to zoom

press to zoom

press to zoom
1/13

Jarní setkání turistů- tentokráte ve Kdyni a na blízkém hradu Rýzmberku
    
Naše parta turistů se vydala v sobotu 16.4.2016 autobusem na "Jarní setkání turistů". Byl nás plný bus (do 50 lidí).Dobrou náladu nám nemohlo pokazit ani trochu pošmourné počasí. Prv​​ní parta nedočkavých turistů vystoupila z busu již ve vesnici Nová Víska a vyrazila na trať směr Koráb. My ostatní jsme pokračovali do Kdyně, kde v MKS Modrá Hvězda byla prezentace a start.
Kdyně   se rozkládá v údolí pod zříceninami strážných hradů Rýzmberk a Nový Herštejn na nejstarší obchodní stezce. Za zmínku stojí, že zde byla nejstarší textilní manufaktura v Čechách (založili 1678 Lamingenové) a ještě v pol. 19. století to byla největší továrna v Plzeňském kraji. Ve Kdyni a přilehlých obcích, které má Kdyně ve vlastní správě žije v současné době cca 5.200 obyvatel. O Kdyni bychom se mohli více dovědět z četných propagač. materiálů, info-letáků, knížek a různých sborníků.
Po prezentaci jsme se vyvezli busem pod rozhlednu na vrch Koráb (773 m.n.m), jež vévodí Kdyňské vrchovině. Po krátkém zastavení a občerstvení ve výletní restauraci na Korábu jsme se vydali směrem k Rýzmberku. Cesta lesem i loukami byla docela příjemná a v tomto jarním čase laděná v různých tónech zelené. Po zdolání zbytků základů zaniklého hradu Příkopy, - vykopávky ukázaly jeho existenci již v 11. stol.   - jsme dorazili do malé vesničky Podzámčí. Vítaly nás zde upravené zahrádky, které hýřily barvami jarních květin, a hlavně stromky a keře obalené zářivými kvítky zlatého deště. Cíl naší cesty - Rýzmberk - už byl odtud co by kamenem dohodil. Na hradě už bylo veselo - opékaly se klobásy, voněla káva, hrála živá country hudba. Obsadili jsme strategické místo ve velikém stanu, kde nás úplně pohltila atmosféra setkání známých i neznámých lidí-turistů - stejně laděných. Na této akci bylo údajně zaregistrováno na 400 lidí.
Odpoledne uteklo jako voda. Našlapali jsme do 15 km, počasí nám přálo a to i přesto, že krátce pršelo. Z Rýzmberku jsme odjížděli v té nejlepší pohodě. Dík  určitě patří všem turistům, sponzorům, ale hlavně členům KČT Kdyně, kteří oslavují 115 let trvání klubu.

 

 

Těším se na další akce - ahoj, Vlasta Lepší

Májové  Sedlo

Rok se s rokem sešel a je tady zase 1.máj. Letos nás již poránu příliš přívětivě nevítal. Nevlídno, zima a studený vítr - to vše nás ale neodradilo od tradičního výstupu na Sedlo. Někteří vyrazili již ráno pěšky ze sušického náměstí, jiní se svezli autem do Albrechtic s předsevzetím dojít zpátky domů pěšky. Tento výstup na památný kopec se zbytky starobylého keltského hradiště jsme absolvovali již po 28. Viditelnost byla nevalná, ale zato jsme byli odměněni na vrcholu pamětním listem a kdo chtěl, i odznakem s rozhlednou.
V penzionu Pod Sedlem na nás čekalo občerstvení,každý si dopřál,na co měl právě chuť.Vraceli jsme se pěšky do Sušice přes Záluží, cesta byla prozářena jarními květinami a rozkvetlými keři a stromy. Někteří volili cestu přes Humpolec. A na závěr pěkného dne jsme se s partou turistických přátel tradičně občerstvili již v Sušici "U chovatelů".
                 Tak zase příště a - zdrávi došli!

Alena Fišerová.

Výlet na Velký Javor a vodopády Risslochfälle

 

V sobotu 11. června jsme se vypravili na výlet na nejvyšší horu Šumavy /i když na německé straně/ – Velký Javor,odkud jsme pokračovali k vodopádům Risslochfälle a dáledo lázeňského městečka Bodenmais.

 

Jeli jsme autobusem ze Sušice přes Železnou Rudu a Bavorskou Železnou Rudu na Brennes, kde vystoupili nejzdatnější turisté, kteří šli pěšky celou trasu. Ostatní se převezli autobusem ke stanici lanovky a cestu na vrchol Velkého Javoru absolvovali lanovkou. Nahoře jsme se všichni zase sešli. Prošli jsme celý vrchol Velkého Javoru s kaplí, křížem, jednotlivými skalisky, vyhlídkou na Malé Javorské jezero i s vojenskými kopulemi. Cestu dolů si zvolil každý podle svého rozhodnutí: někteří se vrátili lanovkou k autobusu, jiní šli k Velkému Javorskému jezeru a největší skupina začala sestupovat směrem k vodopádům Risslochfälle s pokračováním do Bodenmaisu. Nejprve jsme se vydali na Mittagsplatzl, odkud byla krásná vyhlídka na Velké Javorské jezero.

A pak už se šlo dolů k vodopádům. Ačkoliv jsme měli objednané krásné počasí, objednávka byla asi špatně vyřízena, protože nám při sestupu začalo pršet. Místy pršelo dost hustě, na kamenech i kořenech to klouzalo, takže se sestup zpomalil. Pak už jsme byli u vodo-pádů, pokochali se jejich mohutností a pokračovali do lázeňského města Bodenmais. Městečko nás již přivítalo sluníčkem, takže jsme na zahrádce jednoho hotelu usedli ke kafíčku a pivíčku a hodnotili náš výlet. Někteří si ještě prohlédli sklárnu Joska. Pak jen cesta přes městečko k autobusu a už jsme ujížděli k domovu. I přes nepřízeň počasí se tento výlet účastníkům /dle jejich vyjádření/ líbil.

Zdrávi došli...                                                                                                                       A. Š.

Jižní Čechy
Páni, také vám ten čas tak letí? Před 10 dny jsme se vydali na třídenní zájezd do jižních Čech. Byl nás plný bus - a co turista, to jiný zážitek  a názor. Takhle jsem to viděla já.
V pátek ráno (6.5.2016) - všichni natěšeni na nové zážitky, jsme obsadili bus a vydali se směr Horažďovice a dále. První větší zastávka byla v Sepechově, kde jsme si prohlédli poutní kostel. Další téměř polední zastávka byla u zříceniny Kozí Hrádek. Po prohlídce zříceniny a krátkém občerstvení jsme se vydali (podle plánu) pěšky do Sezimova Ústí (cca 5 km). Bylo krásné počasí a tak jsme po prohlídce památníku Dr. Eduarda Beneše, jeho hrobky a hlavně přilehlé zahrady, zakotvili v malé hospůdce. Po nutném osvěžení jsme pokračovali do obce Větrovy na rozhlednu Hýlačku. Okolo 15 hodiny jsme odjížděli (někteří odcházeli) do Tábora. Prohlédli jsme si město, navštívili např. Muzeum čokolády a marcipánu, ochutnali zmrzlinu a jen tak poseděli na náměstí - prostě pohoda. Domov mládeže SPŠ strojní a stavební, kde jsme byli ubytovaní, jsme našli docela lehce a už jsme se těšili na večeři. Večer byl "seznamovací"
večírek s hudbou, zpěvem a vůbec dobrou náladou.
V sobotu (7.5.2016) ráno po snídani jsme busem přejeli do Klokot - následovala prohlídka Kláštera s velmi zajímavým výkladem. Odtud jsme nastoupili na trasu směr Lužnice. Cesta to byla opravdu příjemná - rušená jen občasnými výkřiky:"Pozorrr, kolo." S občerstvovacími zastávkami jsme došli podél toku Lužnice až ke Stádleckému mostu (náramně zajímavá technická památka s bohatou historií). U hospůdky na břehu Lužnice jsme spokojeně poseděli.
Když se čas nachýlil, nastoupili jsme do busu a honééém na večeři. Po večeři následoval opět večírek, ale tentokrát rozlučkový. Každý si rád zazpíval s našimi muzikanty - housle, klarinet, kytara - známé i méně známé písničky různého hudebního žánru. Posezení bylo okořeněno mnoha vtipy, veselým povídáním i různým slovním pošťuchováním.
Nedělě (8.5.2016)- poslední den našeho třídenního putování. Po snídani byl odjezd do Bechyně - krásné město, které se rozkládá na strategickém místě nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutné. Někteří naši turisté si nenechali ujít prohlídku zámku, ostatní se rozdělili na menší skupinky a vydali se po proudu Lužnice. Naše desetičlenná skupinka se nejdříve trochu porozhlédla po Bechyni i v podzámčí po obou březích Lužnice. A po nezbytném focení jsme se také vydali na trasu. Za zády nám zůstal most zvaný Bechyňská duha (postaven podle projektu Eduarda Viktory-dokončen k 10. výročí republiky - 28.10.1928. V r. 2014 byl vyhlášen národní kulturní památkou). Cesta nám plynula jako ta voda v Lužnici. Jen jednou jsme se nechaly (jen ženy) zlákat na "Vodníkovu cestu."  Tato cesta byla značena kůly, na kterých byly hrníčky na hříšné dušičky a barevné pentličky. Na štěstí jsme po chvíli našli (teď už celá naše skupinka) správnou cestu. V pohodě jsme dorazili až na soutok Lužnice a Vltavy. Poslední kousek cesty byl opět do kopce k rozhledničce Semenec - je totiž jen o trochu vyšší, než myslivecký posed. V určený čas jsme nastoupili do busu a vydali se k domovu. Poslední zastávkou byly Albrechtice nad Vltavou, kde jsme si prohlédli kapličkový hřbitov - hřbitovní zeď s jednotně řešenými kapličkami, lidovými malbami a veršovanými náhrobními nápisy faráře J. Čízy
z let 1841-54. Poslední fota a šupito do busu a domů.
A kolik že jsme to našlapali kilometrů? - na tom přece  vůbec nezáleží!  Po všechny dny bylo nádherné počasí, ubytování a stravování bylo také v pořádku. Všeobecná spokojenost - tak co si ještě přát? Snad jen to, aby takových výletů bylo co nejvíce. Děkuji všem těm, kteří se na zdárném průběhu celého zájezdu podíleli - jen tak dál!

Vlasta Lepší

press to zoom
press to zoom
press to zoom

Malý pozdrav z Velkého Javoru

 

Na nejvyšší vrchol Šumavy Velký Javor (1456 m n. m.) jsme se 11. 6. 2016 vydali se sušickými turisty z německého sedla Brennes (1035 m n. m.), kde v zahradě právě kvetla kdouloň obecná. Během příjemné cesty na vrchol jsme mohli pozorovat zajímavé brouky např. střevlíka zlatolesklého, písaříka révového, kousavce dvojpáskovaného a chřestovníčka cibulového. Celý Velký Javor byl posetý bíle kvetoucími sedmikvítky evropskými. U restaurace pod vrcholem bylo možné rozhlédnout se ze zajímavě řešené vyhlídky. Dohlednost nebyla ideální, ale dva vrcholy Ostrého byly vidět dobře. Na vrcholu Velkého Javoru nás cedule upozornila na další vzácné rostliny i živočichy. Kromě kapličky je zde velký okruh s mnoha rozmanitými vyhlídkami - např. skála zvaná Hlava Richarda Wagnera. Z vrcholu jsme sestupovali po trase č. 1 až na vyhlídku Mittagsplatzl, odkud bylo vidět Velké javorské jezero. Rostly zde další šumavské rostliny např. čípek objímavý, suchopýr pochvatý, podbělice alpská i dřípatka horská. Z vyhlídky Mittagsplatzl jsme se vrátili kousek zpět a cesta 2b nás dovedla na trasu č. 2, kterou jsme pokračovali až do Bodenmaisu. Míjeli jsme nádherné vodopády Rissloch. Na padlém kmeni jsme našli chutné plodnice sírovce žlutooranžového. V cíli v městečku Bodenmais seděl v louce okáč rosičkový a po vlhké zídce lezly skalnice kýlnaté. Z pěstovaných rostlin se nedala přehlédnout např. rozkvetlá svída japonská poblíž infocentra, které bylo bohužel zavřené. Řada obchodů včetně sklárny Joska však bylo otevřených, takže možnost zakoupit si krásné suvenýry byla dostatečná. Výlet se nám velice líbil. I když byl sestup z vrcholu trošku náročnější a mírně pršelo, měli jsme dostatek času vychutnat si krásy přírody. Poděkování patří panu Antonínu Skolkovi a výboru KČT Sušice.                                                                                           Eva Legátová

Bodenmais - okáč rosičkový, Erebia medusa

press to zoom

Střevlík zlatolesklý

press to zoom

POZNÁVACÍ PUTOVÁNÍ PO VODNÍCH ZDROJÍCH

-EURORANDO 2016

 

Sušický odbor Klubu českých turistů tak, jak naplánoval a předem ohlásil, uskutečnil dne 25. června 2016 výlet v rámci akce EURORANDO 2016 – PUTOVÁNÍ PO ENERGETICKÝCH ZDROJÍCH. Z vytypovaných míst na Šumavě to byla Elektrárna Čeňkova Pila, Elektrárna Vydra a Vchynicko - Tetovský plavební kanál.

Nejprve byly prohlídky dvou vodních elektráren na Čeňkově Pile s odborným výkladem o stáří, výkonu a významu těchto energetických zdrojů. Součástí výkladu byla informace i o přivaděčích vody na jejich turbíny. Na turbínu Čeňkova Pila je jako přivaděč vody použit bývalý Vchynicko - Tetovský plavební kanál, původně postavený k plavení dřeva. I o tomto kanálu byla v elektrárně informační výstavka a filmová historická dokumentace.

Potom se účastníci přepravili na začátek plavebního kanálu u hradlového mostu – RECHLE

pod obcí Modrava, odkud byla naplánována trasa při Vchynicko – Tetovském kanálu do obce

Modrava. U hradlového mostu jsou stavidla, která oddělují vodu z Vydry do kanálu. Dále podél kanálu šli turisté pěšky do Rokyty, kde je informační středisko a geologická expozice. Potom se již účastníci rozdělili, protože někteří šli dále podél kanálu do obce Mechov a odtud do Srní, jiní si vybrali na cestu do Srní Klostermannovu naučnou stezku přes Hrádky. Ze Srní vedla trasa k vodní nádrži, která je zásobárnou vody pro elektrárnu Čeňkova Pila. Dále cesta pokračovala po naučném okruhu kolem nádrže přes Vodní zámek a Klostermannovu vyhlídku zpět do Srní. Pak už jen malé občerstvení v soukromém pvovaru a odjezd do Sušice.

Výlet se vydařil, účastníci se dozvěděli poučné informace, navštívili zajímavá místa a krásné vyhlídky na naši půvabnou Šumavu. Zúčastnilo se 44 lidí.

Zdrávi došli! - red -

P6250631
P6250631
press to zoom
P6250632
P6250632
press to zoom
P6250634
P6250634
press to zoom

Dobrý den (ahoj),

včera jsme se vrátili z krásného pobytu v Jeseníkách se sušickými turisty. Moc se nám líbilo.

23. 7. jsme cestou navštívili Hostýn. Prohlédli jsme si také úžasné mozaiky - křížovou cestu. Našla jsem zde sice suchou, ale vzácnou houbu - hlívu chlupatou. Ubytovali jsme se v hotelu Paramon v Suché Rudné. Vařili výborně a na výběr bylo ze tří jídel, snídaně byly velmi bohaté.

24. 7. jsme se vydali z Červenohorského sedla přes Vřesovou studánku a Keprník. Byla možnost jít na Šerák, ale my jsme se rozhodli sejít do Ramzové, kde by bylo pak více času na občerstvení. Kdo chtěl, mohl jet dolů lanovkou.

25. 7. jsme vyšli z Karlovy Studánky podél Bílé Opavy (vybrali jsme si méně náročnou, ale krásnou modrou značku místo žluté) k chatě Barborka, kde jsme si dali borůvkové knedlíky. Pokračovali jsme po asfaltce na Praděd, ale pod vrcholem jsme se obrátili, protože byla mlha. Sešli jsme na Ovčárnu, kde jsme stihli linkový autobus do Karlovy Studánky (občerstvení, íčko atd.).

26. 7. jsme navštívili Velké Losiny. Zde byla nabídka: zámek, papírna, koupání v lázních. My jsme se prošli po naučné stezce. Bylo dost horko.

27. 7. jsme vyšli z Koutů nad Desnou pěšky na Medvědí horu. Chytla nás bouřka. Vzdali jsme proto Dlouhé stráně. Dolů jsme jeli lanovkou - neměli jsme pláštěnky, takže jsme měli mokrá pozadí. Přesto se mi to líbilo. Občerstvení v Koutech bylo dobré a v řece Desné jsem našla kamomily říční.

 

28. 7. jsme si v Lázních Jeseník prošli část stezky s Priessnitzovými prameny (Slovanský, Bezručův, Anna, Rumunský, Vilémův, Smrkový a Jitřní). Pak si naše rodina s kamarádkami prohlédla město Jeseník včetně úžasné cukrárny. Česnečka v Lázních Jeseník byla též vynikající.

29. 7. z Hvězdy jsme vyjeli linkovým autobusem na Ovčárnu. Následovala nádherná nenáročná hřebenovka kolem Petrových kamenů (tam se nesmí), přes Vysokou holi, Jelení studánku, Pecný, Ztracené kameny k motorestu Na skřítku. Trasa byla velmi pohodová, sestup naprosto nenáročný. Pršelo málo těsně před motorestem.

30. 7. jsme se zastavili v Plumlově. Byla možnost jít do zámku, ale dali jsme přednost restauraci a procházce.

Zajímavostí z přírody bylo hodně - kytičky i zvířátka.

 

Pozdrav posílá Eva Legátová s rodiči

Děkujeme vedení KČT Sušice, že nám připravilo tak pěknou dovolenou!

Pozdrav z 8denního pobytu v Jeseníkách 23. - 30. 7. 2016
press to zoom
press to zoom

Foto Ludmila Schlumpergerová a Petr Čonka

press to zoom
press to zoom

Putování za Karlem IV.

V sobotu 10. září 2016 jsme se vydali z Bohdašic částečně po žluté turistické značce i mimo ni do Kašperských Hor. Prošli jsme Trnové Dvory a Nový Dvůr. Cestou jsme viděli jednu louku plnou chrp parukářek. Krásné byly výhledy na hrad Kašperk a zahlédli jsme i vrchol Poledníku s rozhlednou. Pohodová a nenáročná trasa nás zavedla až k hradu Kašperk, kde jsme posvačili. Jako další cestu jsme zvolili modrou naučnou stezku přes Kavrlík, na které byly dvě pěkné kapličky. V cíli v Kašperských Horách probíhal již pestrý program oslav 700. výročí narození Karla IV. Zahlédli jsem ještě soumarskou karavanu se solí z Grafenau. Pak jsme si mohli projít staročeský jarmark a seznámit se se starobylými řemeslnými technikami (jako např. středověký soustruh, tkaní, lazebnictví a rýžování zlata). K poslechu zahrála středověkou hudbu skupina Miritis. Následovala praporečnická show a další šermířská a taneční vystoupení. Z historických postav nechyběli Karel IV., Anna Svídnická a Bušek z Velhartic. Možností občerstvení byla řada. Program oslav ještě nebyl u konce, když jsme se autobusem vraceli plni zážitků domů. Dostali jsme na památku pěkné pamětní listy.

press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom

Dobrý den (ahoj),

v sobotu 12. 11. jsme se zúčastnili spolu se sušickými turisty krajského setkání ve Stříbře. Vybrali jsme si 7 km trasu z obce Sulislav přes Vranov po červené do Stříbra. Na začátku trasy jsem našla svoji letošní první šťavnatku pomrazku a chladno zřejmě nevadilo ani hadovce smrduté. Řeku Mži jsem zkoumala vícekrát, byla hodně studená, ale měkkýše jsem nenašla. Povedlo se mi aspoň vyfotit dvojici skorců na kameni. Cestou jsme míjeli několik štol, řopíků i hornický skanzen s vláčkem. Stříbro je hezké město. Po zdi muzea lezla nikoli ruměnice, ale ploštička Lygaeus a kromě píďalek podzimních jsem našla dva tmavoskvrnáče zhoubné. V minoritských zahradách kvetla ještě šedivka šedá. Ve Stříbře je hodně zajímavých staveb, ale fotky se mi nepovedly. Posílám aspoň třináctý poledník.

Pozdrav posílá Eva Legátová s rodiči                                          (fotografie E. Legátová/P. Čonka)

Pozdrav z krajského setkání turistů ve Stříbře 12. 11. 2016
Z ptačí perspektivy
Z ptačí perspektivy
press to zoom
Centrum města
Centrum města
press to zoom

Celostátní turistická akce „Za posledním puchýřem“ /45. ročník/ se v letošním roce konala

ve dnech 17. – 20. 11. v Lázních Bělohrad.

Organizátory byla Oblast KČT Královéhradeckého kraje, odbory Lázně Bělohrad, Nová Paka, Hořice, Ostroměř a Pecka, dále Město Lázně Bělohrad a Cestovní kancelář Hoška Tour.

Na tuto velkou akci se z našeho odboru vydalo 9 členů.

Jelo se vlakem se čtyřmi přestupy a vlaky byly přeplněné, takže někteří i stáli.

Do cíle Lázně Bělohrad jsme dorazili po 14. hodině, zaregistrovali se a odjeli se ubytovat do kempu Pecka. Bydleli jsme v apartmánech, takže ubytování bylo velmi dobré. Jen jedna naše statečná členka zvolila zimní táboření ve stanu na nádvoří hradu Pecka.

Pořadatelé připravili opravdu velmi bohatý program, takže každý si mohl vybrat podle svých zájmů. My jsme šli večer na cestovatelskou přednášku s promítáním.

V pátek jsme všichni jeli na zájezd, ale náš tým se rozdělil. Někteří jeli na Stolové hory na

polskou stranu a my jsme vyrazili na trasu Jestřebími horami.

Ti, kteří byli na polské straně, měli hezké slunečné počasí, ale my jsme se potýkali s mlhou a mrholením v Jestřebích horách. Takže z rozhledny na Markoušovickém hřebeni nebylo nic vidět, stejně jako z rozhledny Žaltman. Potěšilo nás, že na Pasekách byla otevřena Jestřebí bouda úpických turistů, kde jsme se krátce občerstvili a pokračovali dál. Při téhle cestě to bylo jako

v pohádce, mlha přede mnou - mlha za mnou. Ale nebyla to trasa náročná a v cíli, v Malých

Svatoňovicích, jsme byli spokojeni. Večer jsme všichni navštívili country vystoupení v lázeňském domě v Lázních Bělohrad. Bylo to velmi hezké.

V sobotu vyrazila celá naše skupina na hlavní pěší pochod z kempu na hrad Pecka, prohlédli si jej a putovali po modré turistické značce do Lázní Bělohrad. Byla to pěkně blátivá trasa, protože již od noci pršelo. Večer byla pro účastníky připravena taneční zábava v Nové Pace, na které byla rovněž předána štafeta příštímu organizátorovi této akce - KČT Bučovice.

Také jsme se tam dozvěděli, že letošního „Posledního puchýře“ se i přes nepřízeň počasí

zúčastnilo 1960 lidí.

Hudba, tanec a i vystoupení pánské taneční skupiny Artroza. Bylo to zábavné a příjemné. Setkávali jsme se s členy jiných odborů a všichni byli v dobré náladě i pohodě.

V neděli už jsme na žádnou trasu nešli, protože nás čekala cesta domů. Nebyla to cesta nudná. Vždyť jsme museli opět absolvovat čtyři přestupy v nacpaných vlacích. Před Plzní spadla trolej, vlak zastavil a čekali jsme co dál. Na vedlejší kolej pro nás přijel jiný vlak a za asistence hasičů jsme se po žebřících přepravili do něj a ten nás po dvou hodinách odvezl do Plzně. Tak to byl pátý přestup. Do Sušice jsme se dostali místo v 16. až ve 20 hod. Ale zvládli jsme to v pohodě a družné zábavě, vždyť jsme všichni turisté.

Tuto akci hodnotíme jako výborně připravenou organizátory a snad jen ta mlha, déšť a přetržená trolej to trochu pokazily.

M.T.