Toulky

Naši lidé v Havaně

Manželé Pokorných

Podzimní Šumavou

Foto Pavel Liška

Foto Pavel Liška

Letní Sušicí

Jak jsem ve snu cestovala

s turisty k moři

Miroslava Ryšavá

Sny bývají různé. Někdy laskavé, a jindy jste rádi, že se probudíte. Tento sen byl výživný. Cestovali jsme s turisty k moři. Netuším, o jaké moře se jednalo, ani jaké zrovna bylo roční období. Myslím si, že to snad byl Balt, protože byla zima a lilo celou cestu. Děsné vesnice, bahnité cesty, zamazaní koně s povozy, toulaví pejsci. Netuším,  jakými zeměmi  jsme projížděli, ani o jaké se jednalo století.

Jedli jsme ze svých zásob, a to hlavně párky.  Asi byly v Sušici zrovna v akci.

 

Protože lilo neustále, rozhodli jsme se moře trochu odložit, a prohlédnout si pamětihodnosti nějakého města. Ale města jaksi také nebyla.  Večer jsme zastavili ve větší obci a pídili se po noclehu. 

 

Bylo tam něco, co se dalo nazvat rodinným hotelem. Po žádosti o nocleh na jednu noc nám bylo sděleno, že jeden nocleh ano, ale zaplatit za noci tři. Jezdí tam prý málo turistů, tak aby se jim vůbec vyplatilo ubytovávat. 

Po hlasování (tajném, aby nedošlo ke konfliktům a vzpomínkám na "totáč"), bylo jasné, že tedy ten hotel.

 

Rozhodli jsme se spát po dvou v jedné posteli, abychom ušetřili na radovánky u moře. A taky se hlasovalo, kdo s kým. Na mě vyšla Majka. Hurá, ženská. Jak to bylo s ostatními nevím, do snu se to nevešlo.

 

Před zaslouženým spánkem ale ještě byla večeře. Jaké překvapení.........Párky s fazolemi, párky s brambory, párky se zelím, párky s hořčicí a chlebem. Na otázku, jestli mají také něco jiného, nám bylo odpovězeno. "Ale jistě, máme výbornou polévku".

Po zjištění, že je to polévka párková, několik turistů omdlelo.

 

Jak to bylo dál, nevím. Probudila jsem se  úplně zpocená.

Doufám, že ve snu už s turisty nikdy cestovat nebudu.

Jak jsem se (ne)naučila cestovat
Bylo mi asi tři a půl roku, když moje babička, jako už mnohokrát předtím, dostala za úkol mě ohlídat. Vše probíhalo dobře do té doby, než jsem se na dvorku začala nudit. Dvorek jsem opustila i s kočárkem a panenkou a vydala jsem se na cestu.
Dorazila jsem až do místního zelinářství, kam jsem s maminkou často chodívala. Paní zelinářka byla vždy velmi příjemná a tak jsem ji považovala za svoji kamarádku. Poprosila jsem ji, jestli by mi půjčila peníze, protože potřebuji jet do Prahy. Moje důvěra však byla záhy velice zklamána. Žádné peníze jsem nedostala, milá paní zamkla krám a šupito mě odvedla zpátky k babičce. Bylo po přátelství a babička od té doby dvorek raději zamykala.    
Mnoho vody od té doby uplynulo a mně se podařilo navštívit několik evropských zemí. V každé jsem objevila něco krásného, co v mých vzpomínkách zůstane navždy. Ale stále více mě láká poznat co nejvíce naší mrňavou krásnou zemičku. Vím, že i kdybych měla ještě další životy, nemůže se mně podařit navštívit všechna krásná místa. Je toho tolik…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


A také se od mého prvního samostatného výletu hodně změnilo. Tenkrát mně stačil kočárek a jedny šatičky. Jen ty zatracené peníze mě chyběly. Teď, když se chystám na jednodenní výlet, mám na stole mimo pláštěnky, svačiny, peněženky a mobilu ještě čelovku, reflexní pásky na ruku, obinadlo, škrtidlo, provázek, nůž, pilníček na nehty a spoustu jiných důležitých věcí. Co kdyby… No, třeba krteček a jeho kapsička plná naprosto nepostradatelných drahocenností.
Vzpomínám si na mého strýčka, který si na cesty bral kladívko, kleště, lepidlo, pár hřebíčků a šroubků. A pak hrdě vyprávěl, jak dámě v nouzi opravil rozbité střevíce.
Balení je důležitá věc, ale platí to i o vybalování. To mě nebaví ještě víc. Je však snad ještě důležitější. Před časem jsem zjistila, že z „fochu“ skříně, kde mám uložené cestovní potřeby, se line podivný zápach. Probrala jsem batohy, tašky, ledvinky i bundy, ale nic. Až v jedné ledvince, která byla již dlouhou dobu nevyužita, jsem „To“ objevila. Původně plátkové balení sýru Eidam. Obal sýru se nacházel ve stavu těsně před explozí. Mohla jsem s ním hrát tenis. Nafouklá koule původní balení sýru připomínala jen velmi vzdáleně.
Batohy a ostatní věci nestačilo jen vyvětrat na zahradě. Musela jsem všechno vyprat.
Takže přátelé: dobře balte, ale ještě důkladněji vybalujte.
Jaro je tady a dálky volají. Moc se těším na další cestování!                                                                Mirka Ryšavá

 

Zlatý podzim v Sušici a okolí

Foto O. Vyšín

Zimní Sušicí

   Foto Miroslav Tůma

Podzimní Sušicí

Foto Pavel Liška

Pozdrav ze zájezdu chanovické VU3V

27. 5. 2018 (Kozel, Nebílovy, Sp. Poříčí)

V neděli 27. 5. rodiče zorganizovali zájezd u příležitosti 10 let 
Virtuální univerzity 3. věku. Jeli jsme chanovickým obecním mikrobusem. 
Nejprve jsme navštívili zámek Kozel včetně parku (posílám dva motýly), pak jsme byli na obědě v Českém dvoře ve Starém Plzenci (zde jsem našla mrtvou klínatku obecnou), poté jsme si prohlédli zámek Nebílovy (posílám pár fotek ze zámku, kde se mi nesmírně líbilo). Nakonec byl na programu Špýchar ve Spáleném Poříčí. 
Výlet se vydařil ke spokojenosti všech.

                  Pozdrav posílá Eva Legátová s rodiči

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now